Martina a Viktorka - srdcová záležitost
Martinu jsem poprvé v životě potkala v roce 2004, když jsem externě pracovala pro vydavatelství Sanoma Magazines Praha. Nabírala jsem jí do obchodního oddělení a byl to nejvíc příjemný nábor za ten rok práce pro ně, na který se nezapomíná. Martina má totiž jiskru v oku, obrovské charisma, je šikovná a chytrá. V obchodním z ní měli velkou radost. Vídaly jsme se pak ještě nějaký čas, příležitostně na kávě.
Uplynulo deset let a já jsem se stala pravidelnou čtenářkou časopisu Kam s dětmi v Praze. Když jsem hledala vhodný prostor pro tištěnou reklamu napadlo mě, že právě toto periodikum by mohlo přilákat další Maclaren nadšené rodiče. Kontaktovala jsem redakci a domluvila všechny detaily hladce. S nějakou Martinou. Protože jsme si po emailu byly sympatické dohodly jsme se na setkání. Martina tušila, já neměla ani ponětí.
"Dobrý den:-)"
"Jééé, dobrý den. Martino, ale my se známe!!"
"Jasně Zuzko, poznala jsem Tě, ale máš jiné příjmení a ta firma...nebyla jsem si jistá!"
A já si jistá jsem. Že náhody neexistují. Že jsme se potkat měly, abychom navázaly tam, kde jsme skončily. Abychom se zase našly. Aby Martina mohla jezdit Maclaren a postupně si u mě na něj dokupovat doplňky. Abych jí mohla fandit v tom, co dělá. Protože časopis Kam s dětmi v Praze je opravdu povedený. Je pořád šikovná a chytrá.