Mišmaš
Dnešní večer jsem strávila v přítomnosti mé báječné přítelkyně Terezy V. Její komunikační dovednosti by mohly být předmětem obsáhlé a inspirativní eseje, ale vezmu to stručně.
Ihned jsme začaly o potřebě se zastavit. O tom, co je a není důležité, vztaženo k domácím pracem.
Já: "Takže jsem se najednou zastavila, všeho jsem nechala a šla si sednou."
Tereza: "No vždyť. Naše hodnota nerovná se náš výkon."
Já: "Najednou vedle mě sedí i Jonáš, čteme knížku a děláme bludiště."
Tereza: " Paráda."
Já: " A víš, co mi povídá?"
Terka jen kroutí hlavou.
Jonáš: "Mami?! Ty vážně sedíš?!"
Tereza: "Takže chcete-li totálně překvapit své děti, prostě si občas sedněte."
Možná to takhle napsané nebude působit tak vtipně, jak to znělo. To ale není důležité. Důležitá je podstata.
Takže Vám radím. I ve světě, ve kterém je lidská hodnota měřena výkonem a ve kterém jiná odpověď na otázku jak se máš, než mám hodně práce a nestíhám se neodpouští, si sedněte a čučte. Možná překvapíte nejen děti, ale i své tělo a duši.
Zpět